The Young Gods “Knock on Wood”
POSLEDNÍ AKUSTICKÉ TURNÉ !!!
Švýcarská kapela s pověstí jedněch z nejpodstatnějších evropských inovátorů na poli elektronické hudby po bezmála čtvrtstoletí experimentování se samplery svým fanouškům vyrazila dech: natočila fascinující akustické album a koncertní pódia obráží se španělkami.
Legendární pokušitelé neznámého si nikdy nedělali hlavu se „stylovou čistotou“, jejich diskografie je plná zdánlivých úletů, které dostávají logiku a vzájemnou provázanost v mnoha případech až s odstupem několika let, avšak to, co nabízejí v rámci současného akustického projektu, zachyceného na albu Knock On Wood – The Acoustic Sessions (CD+DVD), je možná v jejich bohaté dosavadní kariéře doposud největší „drzostí“. Vybrat ze svého repertoáru ty nejznámější kusy, doplnit je několika coververzemi a vše nahrát v obsazení převážně pro tři španělky, perkuse a hlas, to si snad ještě žádná kapela podobného typu netroufla.
Jenomže jakmile prvotní šok opadne a začneme o projektu přemýšlet, začnou se nám spojovat věci, které projekt když ne přímo vysvětlují, tedy alespoň naznačují, kde mohou být jeho kořeny. Za prvé: leader kapely, zpěvák Franz Treichler, je – což se málo ví – původem klasicky vzdělaný kytarista. Za druhé: tím, co odjakživa The Young Gods elektronicky obráběli především, byly zvuky nasamplovaných kytar, byť elektrických, mnohdy punkových, někdy znějících až hendrixovsky. Za třetí: zejména v první fázi své tvorby pracovali přes všechnu výbušnost a divokost nikoli primárně s hlukově-rytmickými plochami, nýbrž s výrazně písničkovými strukturami, na rozdíl například od představitelů stylu electronic body music, k němuž byli trochu nešťastně řazeni. A za čtvrté: mnohé z jejich skladeb se dokonce dotýkaly hranic jakéhosi „elektronického šansonu“, zvláště ty zpívané ve francouzštině. Nemluvě o tematickém albu Play Kurt Weill, věnovaném verzím písní dotyčného slavného německého kabaretního skladatele.
Na kterých opěrných bodech tedy projekt Knock On Wood stojí? Slavný Gasoline Man například dostal vyloženě bluesovou podobu, včetně Treichlerovy foukací harmoniky a stylové slidekytary Ala Cometa. A opět – při srovnání této syrově „oholené“ verze s původní elektronickou nám dojde, že onen až hookerovský boogie riff vlastně, byť kdesi pod povrchem, píseň držel už v roce 1992 při jejím prvním nahrání na slavné album T.V. Sky. Ve čtyřčlenném obsazení (základní trio, v němž svrchu jmenované doplňuje bubeník Bernard Trontin, je pro tuto příležitost rozšířeno o dalšího kytaristu Vincenta Hänniho) mají The Young Gods skvělou dynamiku. Hustota třeba takové Longue Route, jež zlomem přechází v spíše „atmosférickou“ She Rains, v níž Al Comet nádherně udržuje groove na hluboce podladěnou basovou strunu na kytaře, je dalším klíčovým okamžikem koncertu i alba.
Kromě vlastních písní si The Young Gods berou na paškál i několik převzatých kousků. Jejich výběr sahá, jak se v Čechách říká, „od Bacha po Vlacha“. Nejméně překvapí weillovská Speak Low, tu už známe z uvedeného „kabaretního“ alba. Kudlou do zad všech ostentativních progresivistů je slavná woodstocká hymna Freedom Richieho Havense, alespoň špetky elektroniky se kapela nevzdává ve skladbě Ghost Rider z repertoáru amerických elektronických pionýrů Suicide, postavené na jedné psychedelicky obalované ostinátní figuře. V coveru Everything In Its Right Place od Radiohead si lze ověřit, jak taková píseň zní, když ji zpívá opravdový zpěvák (nic proti osobitému Thomu Yorkeovi), poctou tomu, kdo nevědomky stál jako zjevný vzor už samplovaných nářezů The Young Gods, je „hendrixiáda“ If Six Was Nine.
Stručně řečeno: dokonalé písně v dokonalém provedení. Invenční nápady. Z určitého úhlu pohledu převratný celý projekt, přinášející nový pohled na ověřené hodnoty. Absence jakékoli samoúčelnosti. Zřejmý nadhled.
Předloňská pražská premiéra tohoto projekta byla vyhlášena jako jedna z koncertních událostí roku.
Hudební ukázky a videa:
http://www.younggods.com
http://www.myspace.com/theyounggods
Předkapela:
Kuzmich Orchestra
Hermeticky uzavřené hudební těleso
Dorota Barová: zpěv, baskytara, smyčky (Tara Fuki, Vertigo Quintet, DoMa Ensemble, Baterky)
Josef Ostřanský: kytary, bicí, smyčky (BOO, ex-Dunaj, ex-E, ex-Rale)
Skladby Kuzmich Orchestra oscilují mezi intimní křehkostí, umocňovanou výjimečným zpěvem Doroty Barové, elektroakustickým neofolkem, v němž se prolíná akustická kytara s vrstvením vokálů a ostřejší bigbítovou polohou, které dominují repetitivní kytarové a baskytarové riffy s minimalisticky pojatými bicími...
Vytvářejí tak obrazy otevřených prostor, krajin, pustin, prastarých stromů, spojení živlů země, vzduchu a vody. Čistá lineárnost hudby, kdy zpěv a kytara působí jako oživlé linky, nezávislé shluky teček a bodů, které však společně vytvářejí jakési energetické vibrace, vlnění, vrnění…
Uvádí Rachot production.
http://www.rachot.cz
VSTUPENKY:
Předprodej 490 KČ / na místě 590 KČ
Všechna místa k stání.
Předprodej v pokladně Divadla Archa a v sítích TICKETPRO (navýšeno o poplatky sítí).
Švýcarská kapela s pověstí jedněch z nejpodstatnějších evropských inovátorů na poli elektronické hudby po bezmála čtvrtstoletí experimentování se samplery svým fanouškům vyrazila dech: natočila fascinující akustické album a koncertní pódia obráží se španělkami.
Legendární pokušitelé neznámého si nikdy nedělali hlavu se „stylovou čistotou“, jejich diskografie je plná zdánlivých úletů, které dostávají logiku a vzájemnou provázanost v mnoha případech až s odstupem několika let, avšak to, co nabízejí v rámci současného akustického projektu, zachyceného na albu Knock On Wood – The Acoustic Sessions (CD+DVD), je možná v jejich bohaté dosavadní kariéře doposud největší „drzostí“. Vybrat ze svého repertoáru ty nejznámější kusy, doplnit je několika coververzemi a vše nahrát v obsazení převážně pro tři španělky, perkuse a hlas, to si snad ještě žádná kapela podobného typu netroufla.
Jenomže jakmile prvotní šok opadne a začneme o projektu přemýšlet, začnou se nám spojovat věci, které projekt když ne přímo vysvětlují, tedy alespoň naznačují, kde mohou být jeho kořeny. Za prvé: leader kapely, zpěvák Franz Treichler, je – což se málo ví – původem klasicky vzdělaný kytarista. Za druhé: tím, co odjakživa The Young Gods elektronicky obráběli především, byly zvuky nasamplovaných kytar, byť elektrických, mnohdy punkových, někdy znějících až hendrixovsky. Za třetí: zejména v první fázi své tvorby pracovali přes všechnu výbušnost a divokost nikoli primárně s hlukově-rytmickými plochami, nýbrž s výrazně písničkovými strukturami, na rozdíl například od představitelů stylu electronic body music, k němuž byli trochu nešťastně řazeni. A za čtvrté: mnohé z jejich skladeb se dokonce dotýkaly hranic jakéhosi „elektronického šansonu“, zvláště ty zpívané ve francouzštině. Nemluvě o tematickém albu Play Kurt Weill, věnovaném verzím písní dotyčného slavného německého kabaretního skladatele.
Na kterých opěrných bodech tedy projekt Knock On Wood stojí? Slavný Gasoline Man například dostal vyloženě bluesovou podobu, včetně Treichlerovy foukací harmoniky a stylové slidekytary Ala Cometa. A opět – při srovnání této syrově „oholené“ verze s původní elektronickou nám dojde, že onen až hookerovský boogie riff vlastně, byť kdesi pod povrchem, píseň držel už v roce 1992 při jejím prvním nahrání na slavné album T.V. Sky. Ve čtyřčlenném obsazení (základní trio, v němž svrchu jmenované doplňuje bubeník Bernard Trontin, je pro tuto příležitost rozšířeno o dalšího kytaristu Vincenta Hänniho) mají The Young Gods skvělou dynamiku. Hustota třeba takové Longue Route, jež zlomem přechází v spíše „atmosférickou“ She Rains, v níž Al Comet nádherně udržuje groove na hluboce podladěnou basovou strunu na kytaře, je dalším klíčovým okamžikem koncertu i alba.
Kromě vlastních písní si The Young Gods berou na paškál i několik převzatých kousků. Jejich výběr sahá, jak se v Čechách říká, „od Bacha po Vlacha“. Nejméně překvapí weillovská Speak Low, tu už známe z uvedeného „kabaretního“ alba. Kudlou do zad všech ostentativních progresivistů je slavná woodstocká hymna Freedom Richieho Havense, alespoň špetky elektroniky se kapela nevzdává ve skladbě Ghost Rider z repertoáru amerických elektronických pionýrů Suicide, postavené na jedné psychedelicky obalované ostinátní figuře. V coveru Everything In Its Right Place od Radiohead si lze ověřit, jak taková píseň zní, když ji zpívá opravdový zpěvák (nic proti osobitému Thomu Yorkeovi), poctou tomu, kdo nevědomky stál jako zjevný vzor už samplovaných nářezů The Young Gods, je „hendrixiáda“ If Six Was Nine.
Stručně řečeno: dokonalé písně v dokonalém provedení. Invenční nápady. Z určitého úhlu pohledu převratný celý projekt, přinášející nový pohled na ověřené hodnoty. Absence jakékoli samoúčelnosti. Zřejmý nadhled.
Předloňská pražská premiéra tohoto projekta byla vyhlášena jako jedna z koncertních událostí roku.
Hudební ukázky a videa:
http://www.younggods.com
http://www.myspace.com/theyounggods
Předkapela:
Kuzmich Orchestra
Hermeticky uzavřené hudební těleso
Dorota Barová: zpěv, baskytara, smyčky (Tara Fuki, Vertigo Quintet, DoMa Ensemble, Baterky)
Josef Ostřanský: kytary, bicí, smyčky (BOO, ex-Dunaj, ex-E, ex-Rale)
Skladby Kuzmich Orchestra oscilují mezi intimní křehkostí, umocňovanou výjimečným zpěvem Doroty Barové, elektroakustickým neofolkem, v němž se prolíná akustická kytara s vrstvením vokálů a ostřejší bigbítovou polohou, které dominují repetitivní kytarové a baskytarové riffy s minimalisticky pojatými bicími...
Vytvářejí tak obrazy otevřených prostor, krajin, pustin, prastarých stromů, spojení živlů země, vzduchu a vody. Čistá lineárnost hudby, kdy zpěv a kytara působí jako oživlé linky, nezávislé shluky teček a bodů, které však společně vytvářejí jakési energetické vibrace, vlnění, vrnění…
Uvádí Rachot production.
http://www.rachot.cz
VSTUPENKY:
Předprodej 490 KČ / na místě 590 KČ
Všechna místa k stání.
Předprodej v pokladně Divadla Archa a v sítích TICKETPRO (navýšeno o poplatky sítí).
