PLUS MINUS PRAHA / VEŘEJNÁ PREZENTACE Archa.lab

Servít je vůl! Denní zprávy letí kolem mne jak ptáci. Zavolej! 776 340 399. Umění je virus! God made heavy metal? J+K=VSL ale s rozbitou hudbou se blbě křičí. Slova spojená se zdí jsou jako cukr z javorových listů a asfalt. Sádra kde jsi? Za rohem vole!

24. března 2012 ve 20.00 se představí v rámci rezidence Archa.lab work in progress projektu, který zkoumá fenomén nápisů ve veřejných prostorech Prahy.

Denně chodíme městem, denně na nás z různých koutů, i těch nejintimnějších, hledí a volají nesčetné vzkazy lidí. Kde se bere tato potřeba otiskovat své já do stěn a dveří a zdí? Vzkazy hmatatelné, které ukrývají příběhy neznámých lidí.
Nápisy, odborníky vnímané jako jev kolektivní, skrývají v sobě anonymitu moderní společnosti, ve které se stírá identita konkrétního člověka. Díváme se kolem sebe, ale co opravdu vidíme? Jak říká Zygmunt Bauman v knize Úvahy o postmoderní době: „V životě městské ulice jsou si lidé navzájem jenom povrchy. Chodec si razí cestu středem přehlídky povrchů, kterých je sám účastníkem – procházka městem je přehlídkou expozicí povrchů, kde ten, který se prochází, je sám exponátem.“

Projekt se pohybuje na hranici mezi divadlem a sociálním dokumentem. Autorský tým na něm spolupracuje s odborníky na městský folklór, sbírá výpovědi běžného obyvatele města a vytváří jevištní celek, ve kterém kombinuje sdělovací funkci sociálního dokumentu s poetickými obrazy ryze divadelními. Důležitým prvkem představení je interakce s divákem, narušení klasického jevištního uspořádání, vizuální a pohybové metafory, práce s projekcemi, světlem a hudbou.

Celý projekt osciluje mezi experimentem a výzkumem, kombinuje různé druhy umění s vědeckým přístupem a pokouší se najít odpovědi na otázku, jak sdělovat autentické příběhy a realitu, kterou žijeme, soudobými scénickými prostředky.