DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU - LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY
Miloš Forman, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek
Lásky jedné plavovlásky – příběh ze 60. let
Scénický přepis filmového scénáře v úpravě Vladimíra Morávka je založen na zkoumání fenoménu 60. let v němž se „láska jedné plavovlásky“ odehrává. Intimní příběh mladého páru směřující k totální deziluzi se tak stává metaforou osudu celé naší společnosti. Podstatnou součást inscenace tvoří snová intermezza mapující vzrůstající euforii a uvolnění šedesátých let, v textu je využito fragmentů z autentických dokumentů roku 1968, např. záznam tel. rozhovoru A. Dubčeka s L. I. Brežněvem o plnění dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy, část televizní diskuse předsedy svazu spisovatelů E. Goldstückera a K. Wintera z března 1968, esejistických úvah P. Švandy, dobové korespondence tatínků a maminek členů uměleckého souboru i úvodních prohlášení vznikajícího Divadla Husa na provázku.
Scénografické řešení využívá jako základní prostor taneční sál proměňující se podle potřeby (v kancelář ministerstva vnitra v Praze, nádraží ve Zruči, či byt Mildových rodičů). Diváci se stávají přímými aktéry děje, účastníky plesu, na který se všichni těšili - a pak litovali, že tam šli. Hudební složka inscenace se skládá z živé hudební produkce kapely Meteor (pod vedením J. Zrzavého) a komponované scénické hudby M. Štědroně, do níž jsou zakomponovány i dobové motivy ( např. rozhlasové a televizní znělky té doby).
Úplně na začátku mého přemýšlení o divadelní adaptaci Lásek jedné plavovlásky byla jednak fascinace Formanovým filmem, jednak pocit, že jako každé geniální dílo i toto má v sobě osten boží přítomnosti, že tedy prostřednictvím privátního, vlastně banálního a řídkého příběhu podává zásadní zprávu o své době. Celá ta Andulčina deziluze není jen anekdotou o dívce, která víc věřila, než myslela, ale je ze všeho nejvíc podobenstvím, geniální metaforou o fenoménu šedesátých let.
Vladimír Morávek
Šedesátá léta byla svým způsobem iluzivní říší předstíraných postojů,ozdobných myšlenek, fiktivních zápasů a nereálných nadějí. Módním dobovým ideálem byla volná mysl, řeči o naději a beztížná existence. Možná právě proto na ně někteří lidé tak rádi vzpomínají. Smysl pro realitu se pak obnovoval dost těžce; však jsme měli na tu dřinu čas dvacet let.
Pavel Švanda, Mé svědectví o „zlatých šedesátých"
Inscenace je součástí permanentního festivalu Divadlo v pohybu VIII. konaném na počest 40. výročí DHNP a uskutečňuje se za podpory Ministerstva kultury ČR.
úprava textu a režie: Vladimír Morávek
dramaturgie: Barbara Vrbová
hudba: Martin Štědroň
hudební aranžmá Meteor: Jan Zrzavý
scéna: Martin Ondruš
kostýmy: Eva Morávková
pohybová spolupráce: Kateřina Hanzlíková
asistentka režie: Daniela Cádrová
Osoby a obsazení:
Milenci
Anička - Anežka Kubátová/ Anička Duchaňová
Milda - Robert Mikluš
Muži
Vacovský a Goldstücker - Jiří René Vyorálek
Burda a Brežněv - Jan Kolařík
Maňas a Dubček - Tomáš Sýkora
Tonda - Jakub Šmíd
Záložák a Mladý Oslzlý - Michal Bumbálek
Tříška a Můj tatínek - Vladimír Hauser
Důstojník a Záložák - Jiří Jelínek
1.policista a Winter - Jiří Kniha
Mladý Švanda a Dobrovolný hasič - Jiří Hajdyla
Vrchní - Slávek Bilský
Mildův tatínek a Druhý záložák - Pavel Zatloukal
Ženy
Mildova maminka a Ředitelka - Ivana Hloužková
Bohunka a Mladá Filipovská - Eva Vrbková
Pokorná a Zpěvačka - Andrea Buršová
Účetní, Vrátná a Blondýna - Alena Ambrová
Předsedkyně a Hlasatelka - Gabriela Štefanová
Jaruška - Vendula Kasalická
Sto dívek
Kateřina Mančalová
Jaroslava Šimáková
Barbara Vrbová
Tereza Kratochvílová
Simona Zmrzlá
Marcela Ulrichová
Kapela Meteor
Radim Hanousek -saxofon
Tonda Julina-bicí
Marek Abrahám -baskytara
Jan Fiala-klavír
Jan Zrzavý – kytara
V hlavních rolích dne 4.4.2009: Robert Mikluš a Anna Duchaňová
Délka představení: 2h 45min
Vstupné: 350 KČ / studenti a senioři 250 KČ / Archa.klub sleva 30%
Volné sezení.
Lásky jedné plavovlásky – příběh ze 60. let
Scénický přepis filmového scénáře v úpravě Vladimíra Morávka je založen na zkoumání fenoménu 60. let v němž se „láska jedné plavovlásky“ odehrává. Intimní příběh mladého páru směřující k totální deziluzi se tak stává metaforou osudu celé naší společnosti. Podstatnou součást inscenace tvoří snová intermezza mapující vzrůstající euforii a uvolnění šedesátých let, v textu je využito fragmentů z autentických dokumentů roku 1968, např. záznam tel. rozhovoru A. Dubčeka s L. I. Brežněvem o plnění dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy, část televizní diskuse předsedy svazu spisovatelů E. Goldstückera a K. Wintera z března 1968, esejistických úvah P. Švandy, dobové korespondence tatínků a maminek členů uměleckého souboru i úvodních prohlášení vznikajícího Divadla Husa na provázku.
Scénografické řešení využívá jako základní prostor taneční sál proměňující se podle potřeby (v kancelář ministerstva vnitra v Praze, nádraží ve Zruči, či byt Mildových rodičů). Diváci se stávají přímými aktéry děje, účastníky plesu, na který se všichni těšili - a pak litovali, že tam šli. Hudební složka inscenace se skládá z živé hudební produkce kapely Meteor (pod vedením J. Zrzavého) a komponované scénické hudby M. Štědroně, do níž jsou zakomponovány i dobové motivy ( např. rozhlasové a televizní znělky té doby).
Úplně na začátku mého přemýšlení o divadelní adaptaci Lásek jedné plavovlásky byla jednak fascinace Formanovým filmem, jednak pocit, že jako každé geniální dílo i toto má v sobě osten boží přítomnosti, že tedy prostřednictvím privátního, vlastně banálního a řídkého příběhu podává zásadní zprávu o své době. Celá ta Andulčina deziluze není jen anekdotou o dívce, která víc věřila, než myslela, ale je ze všeho nejvíc podobenstvím, geniální metaforou o fenoménu šedesátých let.
Vladimír Morávek
Šedesátá léta byla svým způsobem iluzivní říší předstíraných postojů,ozdobných myšlenek, fiktivních zápasů a nereálných nadějí. Módním dobovým ideálem byla volná mysl, řeči o naději a beztížná existence. Možná právě proto na ně někteří lidé tak rádi vzpomínají. Smysl pro realitu se pak obnovoval dost těžce; však jsme měli na tu dřinu čas dvacet let.
Pavel Švanda, Mé svědectví o „zlatých šedesátých"
Inscenace je součástí permanentního festivalu Divadlo v pohybu VIII. konaném na počest 40. výročí DHNP a uskutečňuje se za podpory Ministerstva kultury ČR.
úprava textu a režie: Vladimír Morávek
dramaturgie: Barbara Vrbová
hudba: Martin Štědroň
hudební aranžmá Meteor: Jan Zrzavý
scéna: Martin Ondruš
kostýmy: Eva Morávková
pohybová spolupráce: Kateřina Hanzlíková
asistentka režie: Daniela Cádrová
Osoby a obsazení:
Milenci
Anička - Anežka Kubátová/ Anička Duchaňová
Milda - Robert Mikluš
Muži
Vacovský a Goldstücker - Jiří René Vyorálek
Burda a Brežněv - Jan Kolařík
Maňas a Dubček - Tomáš Sýkora
Tonda - Jakub Šmíd
Záložák a Mladý Oslzlý - Michal Bumbálek
Tříška a Můj tatínek - Vladimír Hauser
Důstojník a Záložák - Jiří Jelínek
1.policista a Winter - Jiří Kniha
Mladý Švanda a Dobrovolný hasič - Jiří Hajdyla
Vrchní - Slávek Bilský
Mildův tatínek a Druhý záložák - Pavel Zatloukal
Ženy
Mildova maminka a Ředitelka - Ivana Hloužková
Bohunka a Mladá Filipovská - Eva Vrbková
Pokorná a Zpěvačka - Andrea Buršová
Účetní, Vrátná a Blondýna - Alena Ambrová
Předsedkyně a Hlasatelka - Gabriela Štefanová
Jaruška - Vendula Kasalická
Sto dívek
Kateřina Mančalová
Jaroslava Šimáková
Barbara Vrbová
Tereza Kratochvílová
Simona Zmrzlá
Marcela Ulrichová
Kapela Meteor
Radim Hanousek -saxofon
Tonda Julina-bicí
Marek Abrahám -baskytara
Jan Fiala-klavír
Jan Zrzavý – kytara
V hlavních rolích dne 4.4.2009: Robert Mikluš a Anna Duchaňová
Délka představení: 2h 45min
Vstupné: 350 KČ / studenti a senioři 250 KČ / Archa.klub sleva 30%
Volné sezení.
