Tichý Tarzan — Simona Petrů, Petr Jan Kryštof / Divadlo Husa na provázku

Zcizené deníky fantoma erotické fotografie.

Solitér, outsider, blázen nebo génius? čili Tichý fotograf z Kyjova

Pijan či snad lépe řečeno alkoholik, posedlý ženami, rváč s mastnými vlasy… nuzně oblečený… se směšným fotoaparátem vyrobeným z ruličky toaletního papíru…

Šmírák, který se v létě plížil kolem plotu plovárny a fotil mladé ženy v plavkách, opalující se ženy a venkovské krásky ze svého okolí… Fotograf Miroslav Tichý, svými sousedy považovaný spíše za podivína a úchyla, je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších fotografů 20. století, jeho fotografie jsou vystavovány na prestižních světových výstavách a jednotlivé fotografie stojí až 360 000 korun. Jeho život a podivuhodné dílo nastolují řadu otázek. Je tento radikální moravský outsider šílencem a zachycovatelem pravdy? Anebo je to jen zavrženíhodný voyeur, jehož výplody se sluší spláchnout do záchodu?

Miroslav Tichý začínal v rodném Kyjově jako malíř, obracel se hlavně k avantgardě, impresionismu a kubismu. Malovat přestal v polovině padesátých let a postupem času se stále více zabýval fotografováním. Objekty jeho tvorby byly sice většinou ženy, Tichý ale rád fotil i svá oblíbená místa v Kyjově a domácí zátiší. Fotografie, které většinou pořizoval aparátem vlastní výroby, jsou často přesvětlené nebo podsvětlené a nedoostřené. Na výstavách však slaví úspěchy. Na festivalu v Arles získal v roce 2005 Tichý cenu za objev roku.

IVANA HLOUŽKOVÁ ZA ROLI MIROSLAVA TICHÉHO ZÍSKALA CENU ALFRÉDA RADOKA A BYLA NOMINOVÁNA NA CENU THÁLIE.

Z TISKU
Podtrženo sečteno. Na Provázku vznikla mimořádně zdařila inscenace, která publikum uhrane výtečnými dialogy, vizuálně sytým Petrželkové režijním rukopisem a také všemi hereckými výkony, kterým vévodí Hloužková v hlavní roli a je kandidátkou na nějakou divadelní cenu.  Tichého Tarzana by zájemci o inteligentní a nápadité divadlo neměli minout.
(Luboš Mareček, ČT)

Co inscenace přináší navíc divákovi znalému informací o výtvarníkově životě a tvorbě? Především výborný výkon Ivany Hloužkové v roli Tichého, výtvarné řešení vnášející na jeviště něco z fotografovy poetiky i životný rozměr (například zachycený Tichého osobitý smysl pro humor).
(Lidové noviny)

Miroslav Tichý začínal v rodném Kyjově jako malíř, obracel se hlavně k avantgardě, impresionismu a kubismu. Malovat přestal v polovině padesátých let a postupem času se stále více zabýval fotografováním. Objekty jeho tvorby byly sice většinou ženy, Tichý ale rád fotil i svá oblíbená místa v Kyjově a domácí zátiší. Fotografie, které většinou pořizoval aparátem vlastní výroby, jsou často přesvětlené nebo podsvětlené a nedoostřené. Na výstavách však slaví úspěchy. Na festivalu v Arles získal v roce 2005 Tichý cenu za objev roku.

„Já jsem nedělal nikdy nic jiného, než že sem trávil čas. Protože já vyšel do města, no a něco sem musel dělat, tak sem mačkal aparát. Neurčil sem si nic. To určil ten čas, jak sem chodil. Všecko určuje otáčení zeměkoule. Nemůžeš žít dýl, než kolikrát se zeměkoule otočí. To je danost, a říká se tomu třeba osud.
Já su pouhý pozorovatel, co nejdůkladnější pozorovatel. Ne člověka, všeho!
Žena je pro mne motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami sem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Na místo toho vezmu tužku a nakreslím si ji. Erotika, to je jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze.
Já sem si nic nevybíral. Já sem to dal do zvětšováku, a teď sem s tím jel a co se mi zdálo trochu podobný světu, tak sem to otiskl, to bylo všechno.
Dyť já prostě neexistuju, de facko. Já su pouhým nástrojem, nástrojem poznání, nebo čeho.
Umění, co je umění? To je představa. Schopenhauer: Die Welt als Wille und Vorstellung. – Svět jako  vůle a představa! Představa, to je sen. Když já fotografuji, já nemyslím vůbec na nic.
A všecko, co cítím, co myslím, neberu vážně. To je jako když hraješ karty. Hra!“
Miroslav Tichý